Vlasta Svobodová

Jsme jedné krve, já i ty

Vyprávění o dvou dívkách, které mají stejné příjmení, obě žijí v malém městě obklopeném lesy, v přírodě zatím ještě pořád nezdevastovaných Beskyd. Jedna je atraktivní dívka, vysoká blondýnka, druhá o tři roky mladší černooká, černovlasá obyčejná Petra, které její otec občas říká Petronila. Ta starší se jmenuje Nikola. Jedna i druhá mají stejné příjmení Gazdíková. Jsou sestřenice. Ale nestýkají se. Nikola se na Petru dívá s pohrdáním, přezírá ji, zatímco Petra touží po tom, aby se spolu sblížily.

Souboj s osudem

Zdeněk Straka byl od malička smolař. Drobný, hubený, bojácný a ke všemu dyslektik. Takové děti bývají terčem posměchu a šikany. Jen Marjánka, jeho věrná kamarádka a jednička ve třídě, nad ním držela ochranou ruku.
Z otloukánka však vyrostl štíhlý a pohyblivý kluk, který závodil ve společenských tancích a se svojí partnerkou v kategorii do patnácti let se stal mistrem republiky. Přesto byl dál tím pronásledovaným outseidrem. Tehdy se vzbouřil proti sobě a sám sobě přísahal, že už nikdy brečet nebude, že se postaví proti těm, kdo mu ubližovali. K dovršení jeho nepovedeného života ve škole si zlomil na školním výletě nohu a lékaři mu řekli, že jako tanečník profesionál nemůže počítat s tím, že by soutěžil. Když ležel v nemocnici, přemýšlel o svém osudu. Jeho taneční partnerka si našla nového tanečníka, jeho sen o kariéře v tancování se zhroutil. Tehdy se postavil proti svému osudu podruhé. Věřte nebo ne, za pomoci Marjánky a svého dřívějšího úhlavního pronásledovatele Čeňka, zvítězil. Kde? Tam, kde uplatnil své pohybové schopnosti. Ve fotbale. Stal se z něho nejlepší brankář na okrese. Bylo mu dvanáct let.

Pět holek se loučí Pět holek se loučí je kniha s dalším pokračováním příběhů oblíbených dětských hrdinek, pěti malých kamarádek, které jsou velmi nezbedné a neustále něco vyvádějí. Pět holek se loučí popisuje, jak naplánovaly výlet až na Moravu, kde v místních lesích chtějí vítat příchod jara. Jsou totiž inspirovány příběhy strýce Jožina pocházejícího ze Zlína. Jenže holky vyrážejí na vlastní pěst, aniž by něco komukoliv řekly. Prostě nasedly na autobus a vyrazily na výlet.

Ninža z druhého patra

Barbora Horká je jedenáctiletá holka, která sleduje v televizi japonský animovaný seriál Naturo. Naturo a jeho kamarádi a kamarádky studují na akademii stará bojová umění a své tejemné čakry, aby se z nich jednou stali ninžové. V době, kdy Barboru a její rodiče potkalo velké neštěstí, a Barbora byla často sama doma, stali se jejími jedinými kamarády. Mezi dětmi žádné přátele neměla. Přestěhovala se s maminkou z Klánovic do Prahy, tatínek byl bohužel ve vězení. Ale Bára byla statečná. Sama pro sebe se chtěla stát ninžou. Být silná, statečná, zvládnout všechny potíže, o to se snažila. Nakonec však všechno dobře dopadlo. Víc o Barboře, která si říkala Sakura, se dozvíte v této lnížce.

Emigranti

Autorka je obyčejná žena, její tři děti se staly emigranty. Nejstarší syn odešel v roce 1969 do Belgie, jeho o rok mladší sestra v tomtéž roce do Německé spolkové republiky. Nejmladší syn odešel tam, odkud není návratu. Zemřel. O jejich životě, úspěchu, ale i těžkých chvílích, o bolesti, radosti, štěstí při narození potomků, které se svými dětmi matka prožívá, vypravuje tato kniha.